Milton Holmqvist a jeho skvělá freeridová FWQ sezóna

Milton Holmqvist (22) je náš finsko-švédský jezdec, který během posledních dvou let plynule přejel od freestylových závodů v parku k freeridu a má za sebou mimořádně úspěšnou sezónu v závodě Freeride World Qualifier, kterou zakončil skvělým třetím místem ve švédském Riksgränsenu, kde tradičně odehrávají dnes již legendární skandinávské freeridové mistrovství. Abychom to dali do lepší perspektivy, první skončil Edvin Olsson a druhý Kristofer Turdell, oba můžete znát jako úspěšné jezdce, Kristof Turdell je dvojnásobný Freeride World Tour Champion.
Miltona jste měli možnost sledovat přes jeho instagramový profil iv našich storkách a příbězích na IG nebo Facebooku, nyní bychom vám ho rádi představili blíže.

Spousta freeride jezdců má klasičtější background, začínají ve FIS závodech ve ski crosse, mogulech nebo slalomu. Jak se z čistě freestylového jezdce, který tráví celé dny v parku, stane za tak krátké období výkonný freerider?

Myslím že jednoducho tak, že väčšinu dní trávim teraz mimo parku skúmaním rôznych terénov s ľuďmi, ktorí majú viac skúseností s freeridom. Dropovanie skál a robenie trikov bolo prirodzené, aj keď to nie je úplne rovnaké ako v parku. To, že som sa stal lyžiarskym inštruktorom, ma prinútilo veľa premýšľať o vlastnej technike a to tiež zohralo veľkú úlohu.

Máš za sebou dost nabitou sezónu, byl jsi na závodech v několika zemích. Který face se ti líbil nejvíc a který z nich byl nejnáročnější a proč?

Řekl bych, že moje nejoblíbenější je 3* face v Bulharsku. Je to správný face s mnoha dobrými liniemi. Je obtížné říci, který z nich byl nejnáročnější, protože všechny jsou náročné různými způsoby. Pokud bych si měl vybrat jeden, řekl bych 3* akci v Bonneval sur Arc. Útesy byly mnohem větší a přistání mnohem plošší, než vypadaly během inspekce. Je to proto, že jsme se na tváři dívali z mnohem větší vzdálenosti než obvykle. Když jsem se dostal k mému dvojitému dropu, ukázalo se, že má dvakrát větší velikost, než jsem původně očekával. Kromě toho jsem přistál ve velké díře po dopadu a skončil jsem v tomahawku po celém fejse.

Jezdíš různé obtížnosti závodu, kromě 2* a 3* jsi měl možnost tuto sezónu jezdit i nejvýše hodnocené 4* Freeride World Qualifier závody. Jaké jsou v nich z tvého pohledu rozdíly?

Největší rozdíl je asi ve velikosti face-u, 4* face může být třikrát větší než 2*. Dalším obrovským rozdílem je množství bodů, které můžete získat. Pokud vyhrajete 2* závody, získáte 600 bodů a pokud vyhrajete 4* závody, získáte 2500. Úroveň lyžování je na větších soutěžích vždy opravdu šílená, i když může být rovněž ustřeleno v některých méně hodnocených.

Jak je to s diváky na závodech, během finále Freeride World Tour Verbier X-treme tím žije celé město, platí něco obdobného i při spotech Freeride World Qualifier? Máš vůbec čas vedle závodu vnímat i místo samotné?

Opravdu nic se nevyrovná Verbier Xtreme, ale vždy je tam dav a skvělá atmosféra. Obvykle chodím na soutěže ráno a hned po nich se vracím domů, protože je to nejlevnější způsob, jak to udělat. Potom mám zřídka čas na prozkoumání místa, i když bych rád zůstal déle.

Který závod byl pro tebe během těchto dvou sezón nejtěžší a který se ti naopak jezdil nejvíc v pohodě?

Nejvíce nervózní jsem byl z toho prvního závodu, co jsem kdy udělal, co byl 3* v Bansku v Bulharsku. Jelikož se na soutěžní face můžete dívat pouze zdola, nebyl jsem si jistý, jestli dokážu najít svou linii. Ukázalo se, že bylo nakonec docela snadné najít tu linku, ale celá vizuální kontrola je něco, na čem musím ještě popracovat. Nejpohodlnější byla pro mě tato sezóna 2* ve Verbieru. Byl to krátký face s několika opravdu dobrými útesy na triky. Bylo to iv den prašanu a bleděmodré oblohy, což je na soutěžích dost vzácné.

Pojďme k závěru tvé sezóny, kterou jsi opravdu úspěšně zahřbíval v Riskgränsenu. Jaké byly podmínky na závodech a jaký systém se tam jezdí?

Jak si připravuješ lyže na závod? Ve freestylu platí, čím tupší lyže v parku, tím lépe. Musel jsi to při ježdění ve freeride změnit?

Těsně před soutěží je nijak speciálně nepřipravuji, chci, abych se na nich cítil stejně jako den předtím. Jen vždy zkontroluji, zda jsou v pořádku, a možná trochu dotáhnu DIN.

Minulou sezónu jsi byl jen na dvou eventech, kde ses hned dobře umístil, letos na 10ti, jak vnímáš svůj progres? Jak ovlivňuje náročnost cestování za eventy na výkonnost na závodech?

Určitě mám pocit, že se po každé soutěži zlepšuji a snažím se poučit ze svých chyb. Nejvíce jsem se trápil s vizuální kontrolou, ale konečně tomu začínám rozumět. Cestování může být opravdu náročné. Vstát ve 3:00 ráno a několik hodin jet na místo autem není nejlepší způsob, jak začít soutěžní den. Stále to však preferuji před utrácením hodně peněz za ubytování.

Jaké jsou tvé plány pro příští sezónu?

Tuto nadcházející sezónu se plánuji usadit ve Verbieru. Minulou sezónu jsem tam zažil pár opravdu dobrých dní, takže jsem nadšený, že tuto oblast prozkoumám víc. Budu také pokračovat v soutěžích a pokusím se kvalifikovat na Challenger Tour.

Co děláš v létě?

Léto je hlavně o práci a ušetření co největšího množství financí na zimu. Snažím se šetřit dost peněz, abych v zimě nebyl nucen pracovat na plný úvazek. Takto se můžu plně soustředit na lyžování a soutěže.

Milton momentálně jezdí LOTOR Fullcarbon 187 cm a PERUN 183 Hard. K ježdění v parku používá SKADI 178. Celé léto vydělává na to, aby mohl celou sezónu lyžovat.